Problémy s parkováním
Právě si ve svém automobilu dáváte už několikáté kolečko kolem domovního bloku a stále ne a ne objevit volné místo k parkování. Doufáte, že snad konečně někdo přijde, nasedne do svého vozidla, odjede a uvolní vám tak prostor. Když se ale nic neděje, nezbude vám, než zkusit štěstí někde jinde. Parkování je obrovským problémem měst, zejména těch větších.
Normy vyžadují 300 metrovou vzdálenost
Opuštěný automobil, zaparkovaný ve velké vzdálenosti od bydliště jeho majitele, se pak stává snadným terčem nenechavých zlodějů. Majitel vozu nemá přehled, zda je jeho auto v pořádku a řady zaparkovaných aut vyzývají ke krádeži. Normy pro tvorbu parkovišť přitom říkají, že parkovací místo má být od obytné budovy vzdáleno maximálně 300 metrů docházkové vzdálenosti (není tím tedy myšleno vzdušnou čarou). Mnohde se ale tyto normy nedaří naplnit. Města často řeší tyto potíže vyhláškami, která parkování upravují.
Parkovací domy zůstávají poloprázdné
Některé části Prahy například vytvořily modré parkovací zóny pro rezidenty, tedy stálé obyvatele s domovským právem. Ti za poplatek získávají roční parkovací kartu, obvykle ve formě samolepky lepené za čelním sklem automobilu. Vydává ji příslušný dopravní odbor městské části. Má rezidentům zaručit, aby vždy našli vhodné místo k zaparkování.
Další zóny umožňují parkovat návštěvníkům, zelená od 30 minut do 6 hodin, oranžová od 15 minut do 2 hodin. Řešením parkování by se mohly stát parkovací domy, které by odstranily zaplněnost ulic. Cena parkovacího stání v takovém domě je ovšem většinou vyšší než cena parkování přímo na ulici, a to je kámen úrazu. Proto parkovací domy zůstávají poloprázdné. Důležitým parametrem je také umístění parkovacího domu a docházková vzdálenost majitelů aut k němu. Komplexní řešení parkování je proto ve městech často v nedohlednu.